Návody k pěstování běžně prodávaných pokojových rostlin:

Tyto návody nejsou opsané z knížek nebo z internetu, je to shrnutí praktických osobních zkušeností (někdy i draze vykoupených) v běžných bytových podmínkách, takže si jich, naši milí zákazníci, opravdu važte ;-).

Africká fialka (Saintpaulia ionantha), ionátka, pavlínka pochází z pralesů afrického pohoří Usambara. Kvete po celý rok, v létě však více. Vyžaduje jasné rozptýlené světlo, ne ale přímé slunce, snáší i polostín. Ideální je běžná pokojová teplota, v zimě nejméně 12 ° C. Pravidelně zaléváme vlažnou vodou do misky, necháme 20 minut nasát a zbytek vody vylejeme. Snese lépe krátkodobý přísušek než přemokření. Listy se nesmí namočit, rostlinu nerosíme a nesprchujeme !Hnojíme každé 2 – 3 týdny tekutým hnojivem. Letnění venku není příliš vhodné. Při dodržení správné péči je dlouhověká rostlina, v běžných pokojových podmínkách kvete několikrát za rok.

Azalka (Azalea x hybrida) je chladnomilná květina hlavně v období růstu a nasazování poupat, kdy jí stačí jen kolem 10 st. Pro kvetoucí rostliny je optimální pokojová teplota kolem 20 st. Spokojená bude v zimní zahradě, v chodbě, mezi dvojitými okny, ale určitě ne přímo nad ústředním topením. Ve vyhovujících podmínkách azalka kvete až dva měsíce. Opadávání listů a květů je způsobeno suchým vzduchem, přílišným teplem, přeschnutím nebo naopak přelitím. Pro zálivku během zimy a jara je optimální 2x týdně na půl hodiny ponořit květináč do misky s vlažnou měkkou vodou a po nasátí nechat okapat. Nevhodná je tvrdá studniční nebo chlorovaná voda, nejlepší je dešťová voda nebo rozpuštěný sníh. Přihnojujeme kyselým hnojivem pro azalky a rododendrony až po odkvětu, od května do září bude vděčná za letní bydlení venku v polostínu, během léta se zalévá vydatně, koncem prázdnin zálivku omezit, to ji donutí během září nasadit poupata. Před příchodem mrazů přenést do bytu, ale zvykat ji postupně na teplejší prostředí. Přesazujeme na jaře do kyselého substrátu s rašelinou, jednou za 2-3 roky do mělkého květináče, jen o málo většího než byl původní.

Brambořík (Cyclamen persicum) je spíše chladnomilná květina, která bude lépe prospívat na světlém místě bez přímého slunce a při teplotě kolem 12 st (chodba, veranda). V místnosti s pokojovou teplotou rychleji odkvete. Květy můžeme použít i k řezu. Zaléváme jen zespodu do misky, necháme zeminu půl hodiny nasát a přebytečnou vodu z misky vylijeme. Vrchní zálivka způsobuje hniloby nasazených poupat a mladých listů, voda nesvědčí ani hlíze. Bramboříky zásadně nerosíme. Po odkvětu potřebují období klidu, kdy postupně snižujeme zálivku, až rostlině zežloutnou a opadají listy. Hlízu necháme 2-3 měsíce odpočinout v suchu. Sama se probudí a začne vytvářet nové listy. Pak ji můžeme přesadit do nového rašelinového substrátu. Je zvláštní, že více kvete, když mají kořeny omezený prostor, proto při přesazování nevolíme příliš velký květináč, stačí dvojnásobek průměru hlízy.

Gerbera (Gerbera) v květináči není tak běžná jako gerbera – řezaná květina. Ale při dodržení několika zásad ji lze úspěšně pěstovat i doma. Jako tropická rostlina vyžaduje co nejvíce slunce, takže je vhodné J, Z, V okno, na severním okně nepokvete. Ideální jsou teploty kolem 20°C. V létě velmi dobře roste přímo venku, v květináči na terase nebo volně na zahradě, ale chráněná před deštěm. Při letnění jí prospívá nižší noční teplota venku. V zimě potřebuje co nejvíce světla a min. 10-15°C, ale pod 10°C přestává růst a kvést. NIKDY NELÍT VODU DO LISTOVÉ RŮŽICE, pak gerbera velice rychle uhnije. Zalévat ji jen mírně do misky vlažnou měkkou vodou, teprve až mírně zvadnou listy. Jednou za 3 měsíce odstranit nejstarší a největší listy : to donutí rostlinu znovu nasadit na květ ! Je pak schopná kvést i 4x ročně. Během léta 1x za 14 dní přihnojit tekutým hnojivem pro pokojové rostliny. Více než na škůdce je gerbera citlivá na přelití.

Gloxinie (Gloxinia, Sinnignia) je efektní pokojová rostlina, pocházející z Brazílie. Nesnáší plné slunce, jen rozptýlené světlo, dobře roste i na severním okně. V období růstu zaléváme středně, vodu nelijeme na listy a květy, lépe jen do misky. Rostlina vegetuje pouze na jaře a v létě, v září přestaneme zalévat, všechny listy postupně opadají a kořeny odumřou, zůstane jen dužnatá hlíza – nastává období klidu. Hlízy se vyjmou, zasypají pískem a uloží v suchu a chladnu při 10-12°C. V lednu až únoru se hlízy umístí do teplejší místnosti a lehce se zalijí. Když se objeví nové lístky, přesadíme hlízu do nové zeminy pro pokojové rostliny. Při přesazování má být nad hlízou jen 0,5 až 1 cm zeminy nebo můžeme nechat vrchol hlízy úplně odkrytý. Pokud je v místnosti příliš suchý vzduch, můžou se objevit svilušky.

Ibišek (Hibiscus) je světlomilný a teplomilný. Denně potřebuje min. 3 hodiny jasného světla (ne však slunečního úpalu), aby kvetl. Prospívá mu letnění venku v polostínu, optimum přes den 25-30 st., přestěhovat zpět do místnosti, když noční teploty klesají ke 12 st. V době růstu a kvetení hojně zalévat a hnojit, ale nesnáší dlouhodobé přemokření kořenů. Květy vydrží jen 1-2 dny, ale stále se vytvářejí nové. V zimě ibišek potřebuje co nejvíce světla, snese i chladnější zimování, nejméně 12 st. Pokud přes zimu shodí listy, zalévá se jen minimálně. Na jaře, na přelomu února/ března potřebuje hluboko seříznout, až na 1/4 – 1/5 délky výhonů. Spolehlivě obrazí a kvete na nových výhonech.

Kalanchoe – kolopejka (Kalanchoe) Pochází z Madagaskaru. Ideální místo je v bytě na slunci nebo v polostínu, při normální pokojové teplotě kolem 20°C, v zimě nejméně 10°C. Je nenáročná na vodu, dobře snáší přísušek i suchý vzduch. Zaléváme měkkou, odstátou vodou, nemá ráda přemokření kořenů. Od března do září 1x za 14 dní rostlinu přihnojujeme speciálními tekutými hnojivy pro kaktusy. Mladé rostliny přesazujeme každý rok, starší rostliny každé 2 až 3 roky. Vysazují se do širokých a nízkých květináčů, nejlépe do speciálního substrátu pro kaktusy a sukulenty. Po odkvětu, pro vyvolání opakovaného kvetení rostlina potřebuje krátký den : během 4 až 6 týdnů rostlině dopřejeme světlo jen 8 denně. Během zimního období tato krátkodenní perioda probíhá přirozeně. Choroby a škůdci se na kolopejce téměř nevyskytují.

Kamélie (Camellia japonica) je pojmenována po brněnském cestovateli a jezuitském misionáři G. Camelliovi, který ji dovezl v r. 1739 do Evropy. Kamélie je blízce příbuzná s čajovníkem. Je to květina vhodná do chladnějších a světlých pokojů, do zimních zahrad, verand nebo chodeb, kde teplota v zimě nepřesahuje 15 st a zároveň je tam dost rozptýleného světla. Nemá ráda přelití ani přeschnutí, na obojí reaguje shazováním poupat. Voda by měla být měkká, nejlépe dešťová, nevhodná je tvrdá studniční nebo chlorovaná voda. Kvete během zimy a časného jara, po odkvětu v dubnu-květnu je vhodné ji přesazovat. Pěstuje se v kyselém substrátu (pH 4-5,5) podobně jako azalky a rododendrony, tento substrát je možné koupit již hotový namíchaný. Přihnojujeme hnojivem pro kyselomilné rostliny a hojně zaléváme jen během kvetení a růstu nových výhonů po odkvětu. Během léta je vhodné letnění venku, ale ne na přímém slunci, nejlépe pod řídce olistěným stromem v polostínu. Již během července a srpna se v paždí listů vytvářejí poupata, která budou kvést v zimě. Nasazení poupat podporuje omezená letní zálivka. Na podzim před prvními mrazy ji přeneseme do chladné a světlé místnosti a rostlinu až do odkvětu raději nepřemisťujeme. Pokud kamélii splníme tyto základní požadavky, odmění se nám bohatým kvetením, řezané květy vydrží až 10 dní ve váze. Je to velmi dlouhověká rostlina a v rodině se může předávat po několik generací.

Hvězdník (Hippeastrum) – podrobný návod, jak na něj, aby vykvetl i příští rok …

Hvězdník je často zaměňován za amarylis (Amaryllis). Pravý hvězdník pochází z jižní Ameriky, kvete během zimy a jara, má dutý květní stvol s obrovskými nevonícími květy, cibule má být z 1/2 až 1/3 nad zemí a i na českém trhu je možné získat mnoho jednobarevných i pestrých kříženců. Podobný amarylis pochází z Afriky, kvete v létě a na podzim, má plný květní stvol s mnohem menšími, ale vonícími květy, cibule má být zasazená celá pod zemí a kvete jen růžově nebo bíle. Mnohem častěji je pěstován a nabízen hvězdník, pravý amarylis je u pěstitelů spíše botanická rarita. Ovšem i přes protesty botaniků je často hvězdník (Hippeastrum) nesprávně nabízen a nazýván jako amarylis (Amaryllis). 

Dále se budeme zabývat pouze pěstováním pravého hvězdníku :

• Září – říjen: úplně přestat zalévat. Cibule je dužnatá a trvá až dva měsíce, než listy úplně uschnou a upadnou. Hvězdník k vykvetení nutně potřebuje období klidu 2-3 měsíce, aby se v cibuli vytvořil základ nového květu. Ideální teplota je při tomto procesu kolem 10°C , nejméně však 5°C a nejvíce kolem 15°C, takže v bytě je moc teplo, ve sklepě málo, nejlepší je nějaká chodba, třeba i tmavá, cibule bez listů světlo nepotřebuje.
• Listopad – únor : někdy během této doby se cibule sama probudí a i když je zem v květináči úplně suchá, tak začne růst květní stvol. V tomto období je nutné na cibuli občas kouknout, protože každá to má jinak a je potřeba ji včas přenést na světlo do bytu a začít opatrně zalévat. Když se cibule nechce dlouho probrat ze spánku, probudíme ji přenesením do tepla, ale nezaléváme, dokud se neukáže poupě. Nikdy nezaléváme na špičku cibule ! Pokud se hvězdník ve fázi rašícího poupěte umístí do prostředí s teplotou 5-7°C, úplně zastaví růst a teprve přenesením do pokojové teploty v růstu pokračuje. V této fázi jsou cibule nejčastěji nabízeny k prodeji. Kvetoucí stvol s obrovskými květy může mít váhu až čtvrt kila, takže je vhodné vyvázání k opoře. Zaléváme teprve, až když horní 1-2 cm vrstva zeminy v květináči proschne. Během kvetení nepřihnojujeme. Odkvetlé květní stvoly odřízneme nebo vylomíme, pozor na poškození rašících listů. Raději na rostlině necháme krátký pahýl květního stvolu, který pak sám zaschne.
• Březen – duben : když hvězdník odkvete, začnou mu růst listy a to je správná doba pro jeho přesazení. Cibuli vyklepneme z květináče a ořežeme jí všechny suché a nemocné kořeny. Zdravé bílé kořeny zakrátíme na délku asi 8 cm od cibule, ořezané plochy zasypeme prachem z dřevěného uhlí a necháme 1-2 dny zaschnout. Pak zasadíme do nové zeminy (běžná zemina pro pokojovky) do původního květináče. Na dno květináče je nutná drenáž z hrubého písku. Mnohem lepší než plastový květináč je květináč z pálené hlíny, protože ten lépe umožňuje odpařování nadbytečné vody. Cibule jsou velmi náchylné ke hnilobě po přelití. 1/2 až 1/3 cibule musí vždy zůstat nad povrchem půdy. Zpočátku po přesazení jen mírně zaléváme. Až začnou růst listy, pak je možné zálivku zvýšit.
• Květen – srpen : v této době cibule sílí a připravuje se na kvetení v příštím roce, proto je potřeba hvězdník pravidelně zalévat a přihnojovat, prostě cibuli "nakrmit". Cibule by měla přibrat na obvodu asi 1 cm za rok. Přihnojujeme každý týden roztokem hnojiva na pokojové rostliny, které má nízký obsah vápníku. Od konce května do poloviny září velmi prospěje letnění venku nebo ve skleníku na přímém slunci. Hvězdník je subtropická rostlina, která potřebuje ideálně 8 měsíců strávit v plné vegetaci s maximem světla. Na přímé slunce si musí po přenesení z bytu postupně zvykat, aby se nespálily listy. Podobně jako třeba oddenky kosatců potřebují během léta "naakumulovat" určitou sumu tepla, aby příští rok dobře kvetly, stejně tak i cibule hvězdníků jsou dost dychtivé po teple a slunci, přitom venku na nich neškodí škůdci ani choroby. Dokud noční teploty trvale neklesají pod 10°C, je hvězdníku nejlépe venku na vzduchu a slunci. Pozor na dlouhotrvající deště, cibule na dešti s miskou plnou vody by mohla začít rychle uhnívat.
• Září – říjen: úplně přestat zalévat … a tak stále dokola. Postup je taková alchymie, ale funguje to

"Masožravé rostliny" – hlavní zásady pěstování. Všechny masožravky potřebují vlhký vzduch a zálivku měkkou, nejlépe dešťovou vodou. Nevhodná je tvrdá studniční nebo chlorovaná voda. Hmyz je pouze zákusek na přilepšení, dobře rostou i bez něj. Pěstujeme je v hrubé rašelině smíchané s pískem. Mucholapka (Dionaea) má sklapovací pasti, které vydrží 6-10 sklapnutí, pak uschnou, takže není dobré je dráždit naprázdno. Špirlice (Sarracenia) ocení během léta pěstování venku na plném slunci, vytváří i zajímavé květy. Rosnatka (Drosera) nejlépe roste ve velké skleněné nádobě nebo skleníčku. Láčkovka (Nepenthes) je na pěstování nejnáročnější – je to tropická liána s vysokými nároky na teplotu a vlhkost, takže v bytě je největší šance na úspěch u okna v koupelně nebo ve velké skleněné vitríně. V láčkách se vytváří samovolně trávicí šťáva, není dobré do láček dolévat vodu, protože tím se trávicí šťáva zředí a není pak účinná. Během zimy hodně listů mucholapky, rosnatky a špirlice odumírá, je to normální reakce na malé množství světla. Na jaře vyrostou nové listy.

Pantoflíček (Calceolaria) pěstujeme jako krátkodobou pokojovou květinu, po odkvětu se nevyplatí pěstovat ji dále. Vyžaduje jasné světlo, ale ne přímé slunce. Má ráda chladnější umístění 13 – 15°C. Ve velmi teplých místnostech shazuje květy a poupata. Zemina by neměla nikdy zcela vyschnout, je dobré používat měkkou vodu a při zalévání nelít vodu na listy. Pantoflíček netrpí chorobami ani škůdci.

Pokojová růže (Rosa) se pěstuje jako běžná pokojová květina, ale má několik zvláštních požadavků. V bytě kvete nejčastěji přes zimu, na jaře po odkvětu ji sestřihneme asi na 1/2. Na léto růži přemístíme ven, kde ji pravidelně zaléváme a přihnojujeme. Můžeme ji nechat v květináči nebo přesadit přímo na záhon, kde více zesílí. Snáší i teploty lehce pod nulou, silnější mrazy ji však poškozují. Na podzim ji zcela přestaneme zalévat a na 1-2 měsíce umístíme nejlépe do sklepa do tmy při teplotě 5 -8 st. V prosinci/lednu seřízneme na 1/3 a přemístíme na okno do pokojové teploty. Růže obrazí a znovu bohatě kvete. Jednotlivé květy pokojové růže oproti květům venkovních záhonových růží vydrží svěží až měsíc.

Vánoční hvězda (Euphorbia, Poinsettia pulcherrima), pryšec nádherný, poinzécie

Vánoční hvězda pochází z Mexika a tomu odpovídají i její pěstitelské nároky – je teplomilná a světlomilná. V přírodě dorůstá jako keř několika metrů, jako pokojová květina se však pěstuje jen krátkodobě během vánočního období. Okrasou nejsou květy, ty jsou drobné a nenápadné, ale různě barevné listeny kolem květů. Základní barva listenů je červená, ale běžné jsou i růžové, žluté, bílé nebo různobarevně žíhané. Celá rostlina je jedovatá, po poranění roní mléčnou šťávu dráždící kůži, ale nejvíce je nebezpečná, pokud by se šťáva dostala do oka. Dejte tedy pozor na manipulaci s ní, na děti a domácí zvířata.

V bytě ji zalévejte opatrně, více než přísuškem ji můžete zahubit přelitím. Pak dojde k uhnívání kořenů a opadání listů. Pro zálivku je ideální počkat, až rostlina mírně svěsí listy. Po Vánocích se obyčejně již dál nepěstuje, ale pokud se chcete pokusit přivést ji znovu do květu, postupujte podle následujících pokynů : Na jaře rostlinu hluboce zakraťte o dvě třetiny a přesaďte do rašelinového substrátu s perlitem. Během léta vydatně přihnojujte kterýmkoliv hnojivem pro pokojové květiny a dopřejte rostlině co nejvíce světla. Od poloviny září přichází zásadní opatření, které znamená úplné zatemnění rostliny od 17h do 8h ráno příštího dne. Uměle vyvolaný krátký den donutí rostlinu vytvořit barevné listeny. Zatemňování v domácích podmínkách je dosti pracné, důležitá je i stabilní teplota, vyrovnané hnojení, vyrovnaná zálivka, ochrana proti chorobám a škůdcům, takže úspěch ve finále není pravidlem. Pěknou a košatou vánoční hvězdu je vždy efektivnější si pořídit každé Vánoce znovu – nejlépe v našem květinářství

Vánoční kaktus (Schlumbergera truncata) pochází z deštných pralesů střední a jižní Ameriky, často roste jako epifyt (bez kontaktu kořenů s půdou) v korunách stromů. Při jeho pěstování v bytě stačí dodržet několik zásad, aby každoročně bohatě kvetl. Zásada č.1 – málo zalévat ! Nejčastěji uhyne právě přelitím. Prodává se kvetoucí během zimy, po zakoupení ho umístěte na chladnější místo v bytě (chodba, ložnice, 15-18st), kde vydrží déle kvést a poupata nebudou tak ohrožená opadáváním jako na parapetu nad ústředním topením. Po odkvětu omezte zálivku a do jara žádnou zvláštní péči nepotřebuje. Na konci května jej přeneste ven, velmi mu prospívá letnění v polostínu, např. pod korunou ovocných stromů. Do konce července zalévejte normálně, ale od srpna zálivku silně omezte a zajistěte, aby nebyl na dešti – během srpna a září kaktus nasadí poupata – k tomu je nutný také výrazný rozdíl denních a nočních teplot o 10-15st, což mu při celoročním pěstování v bytě chybí. Ke konci září před příchodem prvních mrazů kaktus s nasazenými poupaty přeneste do místnosti na stabilní místo, kde musí zůstat, dokud neodkvete.

Velikonoční kaktus (Rhipsalidopsis gaertneri) pochází z brazilských pralesů. Péče je velice podobná jako u vánočního kaktusu (Schlumbergera). Zásada č.1 – málo zalévat ! Nejčastěji uhyne právě přelitím. Prodává se kvetoucí na jaře, po zakoupení ho umístěte na chladnější místo v bytě (chodba, ložnice, 15-18st), kde vydrží déle kvést a poupata nebudou tak ohrožená opadáváním jako na parapetu nad ústředním topením. Po odkvětu omezte zálivku a do jara žádnou zvláštní péči nepotřebuje. Na konci května jej přeneste ven, velmi mu prospívá letnění v polostínu, např. pod korunou ovocných stromů. Do konce července zalévejte normálně, ale od srpna zálivku silně omezte a zajistěte, aby nebyl venku na dešti. Ke konci září před příchodem prvních mrazů kaktus přeneste do místnosti a do vánoc zalévejte minimálně, omezená zálivka a chladnější stanoviště (12-15st), zajistí bohatší násadu květů a kvetení na jaře.